Prý jsem tak dobrý, že mě nepřehlédnete. Ok. Tak jak se to stalo.
V IT jsem usínal s notebookem v posteli. Bylo to přes čáru. Narazil jsem na Getting Things Done, stáhl PDFko z nejmenovaného úložiště, koupil BlackBerry z eBay. Za pár týdnů spánek v deset místo ve dvě. Druhé místo v žebříčku konzultantů. Začal jsem to učit ostatní. Nejdřív jsem vypsal GTD za kafe. Lidi se začali hlásit. Pak otevřené kurzy, pak firemní zakázky. GTD byl tehdy trend.
Pak konference, která nedopadla, jak jsem chtěl. A střecha hotelu v Bangkoku za 5 000 Kč. Hany se mě tam zeptala: „Chceš se mnou vůbec ještě být?“ Odpověděl jsem: „Já nevím.“ Upřímně. A to bylo horší.
Zvolnil jsem. Začal jsem blokovat kalendář jen na 50 %. Byl jsem víc se sebou a přemýšlel, jak udělat byznys udržitelný. Nejen pracovně, ale i osobně.
Přijeli jsme z Bali. To už měl Oliver rok a půl. Pěkně jsme se odvázali, utráceli, protože jsem měl v kalendáři zakázky skoro do konce roku. Přišel COVID. 95 % zakázek pryč. Otevřel jsem CRM tabulku, kouknul na červené číslo. Řekl jsem si: „Ok, prodáme auto.“ Muselo se přestavět. Studio, YouTube, self-promo. YT videa mi začaly přinášet nové klienty. Nestříhal jsem je. Bylo to tak, jako bych to jel naživo. A lidem se to líbilo. Propadl jsem sebeprezentaci.
Dneska Master the Flow, přes 480 členů, firemní klienti. A Uttero, appka na diktování, kterou jsem si postavil, protože mě ta věc tak pohltila, že existující nástroje nestačily. Propadl jsem AI a vlastním nástrojům. Pořád zkoumám, co dál. Tohle vystoupení je o tom, jak to vypadá pod pokličkou. Vlastně se to celé vrací k jednomu vzorci. Propadám řešení svých oblíbených problémů.